Měj svou hlavu aneb trocha nutné filosofie

K tomu, abych napsala tenhle článek, se schylovalo už dlouho, ale minulý týden jsem se nak rozčílila že ho tedy opravdu píšu. :D

Často se setkávám s tím, že se lidé řídí cizími radami, aniž by byli přesvědčeni o tom, že jsou to rady správné. Mnoha lidem stačí, že člověk, který radu dává úspěšný, slavný, nebo zkrátka přesvědčivý. Mohla bych dokola opakovat, že  na každého psa nejdou použít stejné metody (a to samozřejmě neplatí jen u psů, ale absolutně u všeho!!! - a to bych zvláště zdůraznila). I já mám sklony zcela kopírovat své vzory, ale postupně se toho zbavuji. Ideální je zjistit si všechny možnosti a jít zlatou střední cestou - ušít si kabátek na míru. Já jsem například odhodila předsudky a zajímám se i o metody se kterými nesouhlasím, protože i tím, že vidíte, jak se to dělat NEMÁ se toho mnoho naučíte, a tyto CHYBY DĚLAT NEBUDETE. Nadruhou stranu i vtěch nejhorších metodách se vždy najde třeba i mikroskopický kousek, který využijete s úspěchem. Nic přece není černobílé. :)

Fidouš má reakci na střelbu, a to takovou, že má půl dne stažený ocas mezi nohama a není schopný vnímat. Zajímavé je, že střelbu dříve neměl, reakce se mu teprve vytvořila. Někde se tedy stala chyba, ale nevím přesně kde. Přisuzuju to tomu, že jsem se ze v mých kynologických začátcích právě řídila pouze cizími radami a vlastní hlavu jsem začala používat když Fidoušovi asi rok, což už je docela pozdě. Zároveň je samozřejmě přirozené, že když s něčím začínáme, nevíme co a jak, a pouze se vezeme. Odnesl to ale pes, a to už se vrátit nedá. Jelikož ho tedy střelba tolik stresuje a pokusy o rozbourání této reakce ztroskotaly, tak v těchto situacích odcházíme a prokrmuji. Střelbě se vyhýbáme, nechci Fidoušovi ničit těžce vydřené sebevědomí, kterého už tak moc nemá. Minulou neděli však jeden člen přinesl vzduchovku. Řekla jsem tedy, že tohle ne, že odcházíme. Po delším přesvědčování, že ze vzduchovky je to úplně jiný zvuk, ať si jdu klidně blíž, a že to Fidošovi nemůže vadit, jsem povolila. Výsledek: z veselého psa uzlíček nervů v pěti minutách. Chyba se stala, ale musí se řešit. Museli jsme pocuchané sebevědomí co nejrychleji a nejúčinněji napravit. To se naštěstí povedlo,  vzala jsem ho na obrany, kde snadno vyhrál a odcházel s ocáskem nahoru. Nicméně už nikdy nechci takovou chybu opakovat. A proto prosím, nenechte se nikdy zvyklat k tomu, s čím nesouhlasíte. Zodpovědnost za sebe a svého psa máme pouze my sami, a to, že nám to přeci poradil ten skvělý trenér neznamená, že je to pro nás nejlepší řešení!

PS.:A kdyby se to přeci jen stalo, neztrácejte čas tím, že budete nadávat, ať už sobě nebo tomu, kdo vám to poradil. Chybu se snažte napravit - to je řešení!